Jak se cítí oběť? Jak se cítí agresor? To byly první otázky při dramatizaci scének ze školního prostředí, které se zaměřily na pomluvy a slovní útoky ve třídě. Vybrali jsme jedno slovo, které nejvýstižněji pojmenovalo emoci, kterou cítí oběť, což bylo ponížení a emoci, kterou cítí agresor, jsme nazvali povyšování.
Navázali jsme tak se třídou sekundou na čtvrteční přednášku npor. Mgr. Hany Martinovské (Policie ČR), jež se zaměřila na problematiku šikany mezi dětmi. Následující hodinu jsme pracovali s dokumentem Ve skutečném životě (www.jsns.cz), jenž ukazuje, jak hate speech ubližuje. Hledali jsem tvořivé řešení situací, učili jsme se, že každý máme svůj osobní prostor, který agresor nesmí porušit, že máme právo si svůj prostor chránit. Před nadávkami a pomluvami neustupuji, ale například jasně sděluji, že mi to vadí. A důležité poznání je, že můžu zakročit, když se podobná situace děje mému kamarádovi. Ten, komu se to ve scénce podařilo, popisoval, že se cítil silný a jistý. Sehráli jsem několik scének a našli mnoho způsobů, jak můžeme sebevědomě zareagovat.
