Ve středu 7.4. jsme se my, žáci sexty a septimy podbořanského gymnázia, zúčastnili online workshopu organizace AIESEC.
Organizace AIESEC (největší mezinárodní studentské organizace na světě, která má za cíl rozvíjet mladé lidi po osobní a profesní stránce skrze praktické zkušenosti v mezinárodním prostředí) připravila workshop na téma prezentačních dovedností pod vedením studentky Západočeské univerzity v Plzni, Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií.
Sám, za svou osobu, bych rád shrnul pocity a dojmy, které ve mně workshop zanechal v několika větách.
Workshop za mě byl velmi přínosný z hlediska, jak správně postupovat při tvorbě prezentací, jejich následného prezentování před publikem a jak odolávat stresu a strachu z hlasitého projevu před lidmi, jak předejít „usínání“ obecenstva při delších prezentacích atd.
Příjemné bylo i slyšet rady a tipy od člověka, který je v podobné situaci – je studentem a denně se potýká s tím, že musí něco prezentovat, předat nabyté informace svému okolí.
Co jsem si z workshopu odnesl?
„Jiný pohled na to, jak by měla prezentace vypadat. Že prezentace nemusí obsahovat vše, co jsme se o daném tématu dozvěděli, ale stačí jen to, co usoudíme, že vystihuje přesně to, co si stanovíme, že chceme předat. Prezentace by měla být přínosná nejen pro nás, ty, které ji tvoří, ale i pro ty, kteří nás potom budou poslouchat. Z toho plyne, že bychom se měli více zaměřovat na obsah samotné prezentace, na nabyté informace se dívat více kriticky a vybírat si, co chceme předat.“
„Neexistuje pouze PowerPoint. Existují také jiné, mnohdy lepší, hezčí, uživatelsky příjemnější aplikace na tvorbu prezentací.“
„Zapoj obecenstvo.“ Při dlouhých prezentacích je těžké udržet si pozornost těch, co nás poslouchají. Abychom předešli tomu, že nám obecenstvo bude „usínat“, nebo hůř „umírat“, nudou, měli bychom jej zapojovat do různých aktivit v průběhu prezentace, ptát se, rozvíjet diskuse.
„Něco se nepovedlo? Nic se ti nestane“. Tuto radu, moudro, je pro mě asi nejdůležitějším, neboť sám se při prezentacích potýkám s nemalým strachem z toho, že něco pokazím, řeknu špatně, nebo to neřeknu vůbec, proto se mi to jeví jako velmi důležité. Když něco pokazím, nic se nestane. Nepřijdu o své nejbližší, o přátele a tak. Navíc, vždy se můžu opravit, zkusit to znovu. Takže není, čeho se bát.
Dominik Hotový.
Hodnocení dalších studentů sexty a septimy:
- Moc se mi to líbilo. Něco nového jsem se dozvěděla a taky už vím, jak bojovat se stresem. Bylo to fajn.
- Workshop byl opravdu dobrý, naplnila se moje očekávání. Bylo vidět, že je to krásně připravené a stručné. A byl jsem rád, že jsem tam mohl být.
- Popravdě mě to moc nebavilo. Na druhou stranu jsem se ale přiučil nové věci. Například, že je důležité si prezentaci i mluvený projev připravit podle toho, komu budu danou prezentaci prezentovat. To je asi vše, co mi utkvělo v paměti.
- Přednáška byla docela dobrá, dost jsem se přiučil, ale stejně se nedokážu asi tak dobře vyjadřovat, jak bylo řečeno. A snad to někdy využiji, když jsou školy zavřené.
- Workshop mě bavil. Sice jsem prvních pár minut bojoval s pozorností, kvůli brzkému vstávání, ale hned po úvodu jsem se do toho dostal. Téma mi přišlo nevšední a možná o to i zajímavější, protože o prezentování jsem nikdy moc informací nedostal. Zároveň mi workshop trochu pomohl s uvažováním o vysoké škole, což též beru jako velké pozitivum. Workshop jsem si užil a zpětně mě trochu mrzí, že jsem nebyl více aktivní a nenapomáhal tím interakci.