Exkurzi tentokrát popsalo několik studentek. Děkuji Anetce, Světlance, Emče a Barče. Všem, kteří se zúčastnili, bych chtěla poděkovat za jejich zájem o problematiku holocaustu, spolupráci a vyjádření piety. R. Havrdová
Na exkurzi jsem byla překvapená tím, jak Malá pevnost byla horší než ghetto samotné, možná to na mě tak působilo kvůli tomu, že z ghetta už je opět město. Ale ty počty lidí, kteří byli vsazeni do „samotek“, byly překvapující. Také podzemní chodby a jak to celé vážně působilo jako pevnost. Moc se mi exkurze líbila a byla jsem až šokovaná. Děkuju, že jsem mohla na tento výlet jet.
Aneta Motejzíková
V pátek 1.3. jsme se školou jeli na exkurzi do Terezína. Byla jsem tam poprvé, bylo to ještě silnější, než jsem čekala. Dozvěděli jsme se něco z historie, jak to v Terezíně při druhé světové válce chodilo a v jakých podmínkách zde byli Židé a vězni drženi. Obdivuji všechny, kteří si tím tehdy prošli a vím jistě, že bych to nezvládla. Viděli jsme věznice v Malé pevnosti, dozvěděli jsme se, že v jedné místnosti spalo klidně 600 lidí a na „samotce“, velmi malé věznici, mohlo být až dvanáct lidí najednou. Pokud jde o jídlo, sprchy nebo hygienu, byli zde na bodu mrazu. Nechci si ani představit, jak to musí vypadat např. v táboře Auschwitz. Ale jsem moc ráda, že jsem Terezín viděla na vlastní oči, je to skvělá zkušenost.
Světlana Želinská
Dne 1. 3. jely třídy tercie, kvarta a kvinta na exkurzi do bývalé vojenské pevnosti a židovského ghetta Terezín. V 7:30 se vyjíždělo od budovy A. Jako první jsme měli přednášku o historii Terezína a následně se přesunuli do muzea. Zde byly vystaveny osobní věci vězňů či dokumenty týkající se provozu ghetta. Myslím si, že pro většinu lidí se jedním z nejemotivnějších věcí toho dne stala místnost, jež obsahovala jména 8000 obětí. Nejsmutnější bylo, že to všechno byly děti. Některé dokonce v našem věku. V chodbě se nacházely obrázky, jež tyto děti nakreslily právě tady v Terezíně. Po prohlídce expozice v bývalé škole nás čekala prohlídka domů, jež během 2. světové války sloužily pro ubytování židů. V závěru prohlídky ghetta jsme došli ke krematoriu. Naší poslední zastávkou byla Malá pevnost aneb věznice pražského gestapa pro politické vězně. Zde jsme měli možnost nahlédnout do prostředí, kde museli jedinci nepohodlní režimu pobývat. Areál byl rozdělen do 4 dvorů. Tří mužských a jednoho ženského. A ač to nebyla poslední stanice transportů, mnoho lidí zde přišlo o život, ať už kvůli špatným životním podmínkám, téměř nulovému přídělu jídla, až přes hrubé zacházení strážníků. Prostory byly celkově přeplněné, takže se na třípatrových palandách mačko obrovské množství lidí. Například do samotky se vešlo až 100 lidí. Během 1. světové války byl v Terezíně uvězněn Gavrilo Princip, jež byl spolupachatelem atentátu na Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou. Součástí výstavy byla cela číslo 1, která patřila právě Principovi. Předposlední zastávkou byl 4. dvůr. Sice vypadal nejpříjemněji, ale byl nejhorší ze všech kvůli tomu, že se nacházel oproti ostatním níže. Při deštivém počasí sem natekla všechna špína. Před odjezdem zpátky do Podbořan jsme procházeli okolo budov, kde bydleli strážníci se svými rodinami. Popraviště od místa, kde si hrály děti zaměstnanců, odděloval nepříliš vysoký kopeček. Bohužel velitelští potomci každodenně viděli všechno zlo. A co bylo ještě horší, připadalo jim to normální. Stávalo se, že dcera velitele Terezína Johanna Jöckel se na oněch zrůdnostech podílela také.
Nyní bych chtěla napsat něco málo o pocitech z exkurze, které jsem vnímala nejen já, ale i všichni ostatní, kteří jsem s námi jeli. Všechno, radost a energie ustala ve chvíli, kdy jsme dorazili na místo. Nikomu nebylo při procházení areálu do smíchu. A mnohým v některých místech až běhal mráz po zádech. Na všechny z nás doléhala minulost toho místa. Já jsem si odsud podlezla knihu pojednávající o strastech, jež vězni museli prožít při pobytu zde. Všechno to, co se tam psalo na mne zas a znovu dolehlo a já se v mysli přenesla zpátky na ta místa, o kterých byla v díle zmínka. Oproti mé první návštěvě Terezína před 3 lety jsem tento den prožívala mnohem více. Terezínské ghetto patří k české historii a myslím si, že kdyby jej měl každý navštívit.
Ema Lorencová
Dne 1. 3. 2024 jsme kvinta, kvarta a tercie jeli do Terezína. Ráno se odjíždělo později kvůli jednomu incidentu. Někomu se nechtělo vstávat… Jízda trvala hodinu a kousek, byla mlha a chladivé počasí. První lektor nám promítal prezentaci, trvala kolem hodinky. Jeho přednášení bylo na jedničku. Prezentoval dobře a i s radostí, říkal nám složitější věci k pochopení a hlavně poukázal na to, co se v ghettu doopravdy odehrálo. Shrnul to všechno. Druhá průvodkyně…podle mě mohlo to být o trochu lepší :). Měla to hezky připravené, všechno, ale celou dobu jsme stáli na místě a po nějaké chvíli jsme se přesunuli. Informace, které říkala byly dost zajímavé. Mohli jsme vidět obrázky dětí, které se dochovaly (tam byly kopie), dopisy, obušky… A na závěr PAN KUCHAŘ. 20 let pracoval za plotnou. BOOM a šel do Terezína, provádět samozřejmě. Nejlepší průvodce, co jsem kdy měla. Neodpovídal na otázku jen jednotlivcům, on ji zopakoval a říkal ji všem, říkal nám toho co nejvíc. A jak to prožíval on, prožívali jsme to i my. Bylo to skvělé a já si myslím, že by jel i s námi díky mnoha otázkám, které byly kladeny. Mně osobně se celý výlet líbil a jsem ráda, že byla ta možnost jet. Zaznělo hodně informací, co jsme znali, ale i těch, o kterých většina netušila.
Barbora Šarochová
